Pokud na sobě zpozorujete některý z typických příznaků, je třeba co nejrychleji vyhledat lékaře. Diagnózu pak musí stanovit neurolog, nejlépe ze specializovaného centra.

1. Klinické vyšetření

 Vyšetření reflexů, citlivosti, stoje, chůze atd. provádí běžný neurolog, který při podezření odešle člověka na vyšetření magnetickou rezonancí.

2. Magnetická rezonance (MRI)

Magnetická rezonance je neinvazivní vyšetření, při kterém neurolog získá obraz mozku. I pokud se na něm naleznou pro RS typické plaky (bílé skvrnky), nemusí se ještě s jistotou jednat o toto onemocnění. Proto následuje zpravidla již ve specializovaném centru lumbální punkce, tedy vyšetření mozkomíšního moku.

3. Lumbální punkce

Vyšetření mozkomíšního moku zdaleka není takovým strašákem, jak se může zdát. Mok se odebírá mezi čtvrtým a pátým bederním obratlem nebo i níže, tedy daleko od míchy, která končí již u prvního či druhého bederního obratle. Ochrnutí tedy nehrozí. Určitě je pak dobré, aby lékař k odběru použil tzv. atraumatickou jehlu (Spotteho jehla). Díky zakulacenému hrotu, který jemně rozhrnuje svalová vlákna, se rána rychle zacelí a sníží se riziko nežádoucích účinků, jako je nevolnost nebo bolest hlavy. Po nejméně půlhodinovém ležení na břiše by již nemělo docházet k úniku moku, a tedy ani dalším obtížím. Doporučuje se dostatečný přísun tekutin s obsahem kofeinu (colové nápoje), ke kterým je lépe vzít si brčko. Hlavu bychom totiž měli po dobu ležení držet co nejvíce rovně, zpříma. 

Toto vyšetření by již mělo diagnózu definitivně potvrdit či vyvrátit.

4. Evokované potenciály

Dále je možné provést neinvazivní vyšetření – evokované potenciály. Setkat se můžete se čtyřmi druhy. Nejčastější vyšetření je VEP, tedy zrakové evokované potenciály. Dalšími jsou SEP (somatosenzorické evokované potenciály), MEP (motorické evokované potenciály) či AEP (sluchové evokované potenciály). K vyšetření se užívá přístrojů a elektrod, účelem je změření rychlosti přenosu nervových signálů nervovými drahami.